Jedna pěkná vzpomínka na podzimní Mikulov.

Velká Javořina (970 m n.m.) je pro mě vždy výzvou, je to taková první dominanta Karpat.

Výstup na Javořinu může být pro cizince zrádný. Ze slovenské strany je asfaltka, ale z české se na to nedá tak lehce. Poprvé jsme to před lety „zkoušeli“ z obce Květná po zelené, ale zpočátku zbytky sněhu se v polovině výstupu změnily v tající břečku po kolena. Nahoře už byla taková kosa, že všechno zmrzlo. Další rok jsme to vzali na běžkách z Nové Lhoty a to bylo jako z televizního mrazíka – krása.

Nyní jsme to s kočárkem zkusili z Kamenné boudy  a byl to dobrý nápad. Pomohlo nám počasí a pěkná lesní (sypaná) cesta. Některé kameny a bláto se sice kočárku nelíbily, ale šlo to. Vzorek bláta mám ještě v kufru auta. Vrchol byl zalitý sluncem a v údolích se válela inverzní oblačnost. Nahoru jsme táhli také 10 euro, které lze vyměnit za teplé občerstvení pro dva i s pitím (halušky).

Cestou dolů jsme potkali turistický pár, který to táhnul už od Lopeníku a tak jsme jim doporučili ať si před západem slunce 15 km návrat rozmyslí a na vrcholu výhodně přespí – Holubyho chata, restaurace. Asi to udělali.

My jsme se museli vrátit a jak se slunce sklánělo, tak jsme sestup zrychlovali. Čelovku bych ocenil asi na posleních 500 metrů cesty, kdy jsem přes šeroslepost přehlídnul největší kaluž v okolí a zablácený kočárek pak s chutí nakládal do auta. Ale to jsou ty drobnosti, kterým se pak člověk směje.

Aby toho nebylo málo, druhý den jsme korzovali po Mikulově. To už je ale jiný příběh.

Podařilo se nám všem třem dostat opět na Šumavu, téměr po roce. Stejný národní park, ale nové zážitky, zejména díky přírůstku do rodiny (Martin) a překouslému kabelu ke svíčce v autě (kuna). Užili jsme si to 🙂

Foto jako důkaz.

Základnou nám byla obec Kvilda. Vyráželi jsme někdy autem, jindy pěšky. Veřejnou dopravu člověk s kočárkem využije minimálně, ale jde to. Další možností bylo nosítko, ale pohodlnější byl stejně kočár.

Navštívili jsme spoustu krásných míst, ze kterých vybírám:

Bučina – lze sem dojít s kočárkem například od pramene Vltavy (z Kvildy) a perfektně se tu najíst. Důkaz naší návštěvy je v letním vydání Toulavé kamery, kde jsme se mihli v resportáži. Zpátky jsme doběhli přes nouzové nocoviště (bez nocování) do Kvildy, po asfaltce. Lze si ale počkat také na bus od hranic do Kvildy.

Slatě – vhodné pro deštivý den s pomocí auta a pláštěnky pro kočár. Dále jsme pokračovali přes Soví voliéry na Vimperk.

Churáňov – lyžařský areál, skokanský můstek – v létě zde není turistický frmol.

Knížecí pláně – docela poctivá túra pro kočárek z Borové Lady. Zpět jsme se vrátili (myslím) podél Vltavského potoka a nepotkali ani živáčka.

Hauswaldská kaple, Srní – a také pohodové posezení ve Slunečné kavárně. Jako bonus přečerpávací elektrárna Vydra.

Březník – výletní restaurace, z Modravy trochu z ruky, ale o to lepší zážitek. Zpáteční cesta po zelené byla výzvou, ale také to byl asi pěkný outdoor.

!!! Martin Macur 6.1.2014

&

 &