Dnes bych chtěl psát o věcech, které tady v Rumunsku člověk zažívá a někdy z nich je dosti vykolejený. Jedná se především a přístup Rumunů k práci nebo k času.
Sinaia … (ne)všední výlet do hor
Rozhodli jsme se opět vypadnout ven z Bukurešti. Důvodů bylo několik: město to není zrovna lákavé, brzy pojedeme domů a chceme ještě něco vidět a v neposlední řadě byly hlášeny na víkend nesnesitelné vedra – kolem 30°, což tady v Bukurešti znamená, že se nedá vůbec vycházet na vzduch. Město je při takovýchto teplotách opravdu hodně rozpálené a noc většinou nebývá záchranou.
Školní exkurze po Rumunsku – full review!!! Čtěte, prosím :-)
Den první – neděle (29.4.2007)
Museli jsme s Frantou splnit předmět terénní exkurze, abychom získali tady v Rumunsku nějaké kredity do školičky, ale hlavně proto, abychom viděli zase kousek této zajímavé země. Exkurze měla probíhat se studenty druhého ročníku geografie, ale nakonec nás zařadili ke studentům prvního ročníku a měli jsme odjíždět v neděli brzy ráno s vedoucí katedry autem – to už bylo podezřelé. V sedm hodin ráno jsme stáli ve škole na nádvoří v centru Bukurešti a čekali u Dacie Logan, co se bude dít. V batohu jsme měli spacák, nějaké věci na převlečení, vařič a trochu jídla – vůbec jsme nevěděli do čeho jdeme, tak jsme se raději pojistili nabitými foťáky i telefony.
Pokračovat ve čtení „Školní exkurze po Rumunsku – full review!!! Čtěte, prosím :-)“
Měření sesuvu s rumunskými kolegy
V úterý jsme měli o zábavu opět postaráno. Ionut nám naplánoval výlet na měření sesuvu v údolí řeky Prahova, poblíž města Breaza. Sraz byl už v 7 hodin ráno, což bylo dost brzy … ale sesuvy nepočkají. Posnídali jsme, já jsem se oholil a kolem sedmé jsme již čekali na odvoz. Ionut dojel svojí Dacií a měl ji adaptovanou pro invalidy, protože má postiženou nohu a špatně chodí. Pod volantem má něco jako plyn na motorce. Takže jsme vyrazili. Jel jsem já, Franta, Ionut a Robert (další z doktorandů). Kluci nám hned po nasednutí sdělili, že jsou na nohách už od čtyř ráno, protože ještě vezli kamarádku na letiště a zařizovali další věci. No jo … to my jsme ještě hluboce spali. Projížděli jsme tedy totálně zasekanou Bukureští (opět – je jedno jestli den či noc, svátek či pracovní den), abychom se dostali ven z města a konečně viděli zase pořádný kus přírody.
