Tak máme za sebou další týden. Ten již byl také poněkud studijní, ale hlavně Rumunsky pohodlný. Ono to tady ani jinak nejde, protože vás k tomu okolnosti stejně donutí. Takže neustále podnikáme výpady do Carrefouru, který je úplně stejně plný jako před Velikonocema. Prostě je pořád plný. Minutu po otevření ráno, ale také minutu před zavřením večer. Začali jsme s Frantou hojně využívat naší lítačky na autobusy, tramvaje a trolejbusy. Naší nejoblíbenější linkou se stala 601, kterou jezdíme do školy i ze školy, a dále potom 123, která jede přes hlavní náměstí. Tramvaje jsem si moc neoblíbil, protože když jedou po ulicích, tak mají zvuk jako tank na bojišti a když člověk sedí vevnitř, tak taky, ale navíc se přidá klasický třes staré pračky Tatramat, kterou zasvěcení dobře znají … a ostatním řeknu tolik: je to kostitřas. Ale jezdí to a to je důležité. Hlavně, aby se člověk někam dostal :-)))
Dokonce se mi stala zvláštní věc v autobuse číslo 123. Začal jsem se asi líbit nějakému pánovi. Vypadal solidně, držel v ruce kafe z obchodu a začal se mě na něco ptát. Proč tu studuji a kde a tak … ale jak začal být moc osobní, tak … jsem utekl! Pryč od něj … fuj! Nebudu dále popisovat. V buse 123 tedy již bývám opatrnější. Opravdu se zde dají potkat zajímaví lidé. Někdy uprostřed autobusu sedí chudá rodinka s dětmi a prostě si tam jen tak zpívají a někdy jede člověk v tramvaji skoro sám a to také nebývá hezký pocit.
Ve čtvrtek jsme navštívili přednášku Šimona Pánka. Z minulosti známý jako studentský aktivista ohledně sametové revoluce v roce 1989. Nyní je v čele humanitární organizace Člověk v tísni (People In Need) a přednáška, konaná na české ambasádě v Bukurešti, měla za úkol seznámit s problémy, které se týkají založení a spravování těchto organizací. Rumuni jsou v tomto na začátku a protože se v lednu stali členy evropské unie, tak jim z členství vyplývají uřčité morální povinnosti a to sice pomáhat chudším zemím. Je to určitě běh na dlouhou trať a to i proto, že Rumunsko ještě nedávno bylo jednou ze zemí, kde takové organizace zasahovali. Nicméně přednáška byla zajímavá i pro nás, kteří studujem trochu jiný obor. I přesto, že se mluvilo výhradně anglicky, jsme si nakonec dovolili malý rozhovor s paném Pánkem v češtině 🙂 Samozřejmě se ptal, kde jsme se tady nabrali a tak.
Přidám také odstaveček pro geoinformatiky, aby si nemysleli, že se tu jen flákáme. Pro ostatní to bude trochu nesrozumitelné, tak se omlouvám.
Ionut Sandric (doktorant, který se tu o nás moc hezky stará) nám nabídl lekce PC Rasteru. Je to Holandský free software na zpracování výhradně rasterových dat. Zezačátku vypadal dost chudě a neoplýval ani GUI ani pořádným manuálem. Jak jsme ale začali studovat tento soft podrobněji, tak se začali objevovat jeho výhody. Je psán asi v Céčku nebo C++, ale Ionut pracuje výhradně s verzí v Pythonu. V tom už se PC Raster dost podobá třeba GRASSu. Pracuje s moduly, které mají každý vlastní funkci a jejich kombinaváním se může člověk dostat téměř k jakékoliv funkci na rasterovými daty. A to, co PC Raster neumí si může člověk v Pythonu velmi snadno doprogramovat. Já osobně jsem zatím do Python verze příliš neproniknul, ale myslím, že na konci pobytu tady by to už mělo být o hodně lepší 🙂 aspoň si to tak představuji, člověk by měl jít za nějakým cílem, že ano 🙂 Toliko geoinformatiky pro dnešek.
Zítra (sobota) máme domluvený jednodenní výlet po Rumunsku, tak uvidíme jak to dopadne … už se moc těšíme a konečně snad přibudou i další fotky!
A ještě maličkost, ikdyž pro Rumuny celkem zásadní. Parlament chce totiž odvolat prezidenta. Prezident Traian Basescu se k tomu má každou chvíli vyjádřit a tady v Bukurešti ho podporují stovky lidí, kteří včera demonstrovali na náměstí. My tam teda nebyli, asi naštěstí. Situaci budem sledovat, popřípadě podáme zprávy přímo z centra dění.
Tak zatím čauec 🙂