Já a Franta jsme byli pozváni na sobotní školní výlet do přírody. Nevěděli jsme přesně, co bude cílem, věděli jsme pouze, že se opět podíváme na bahenní sopky. Bez váhání jsme řekli ano a nakoupili nějaké jídlo na jeden den – salám, sýry, pečivo a pití.
Sraz byl v sobotu ráno ve škole, už v sedm hodin. Snažili jsme se co to šlo, abychom byli ve škole včas. Ale tolik jsme spěchat nemuseli, vyjíždělo se až v osm a studenti se scházeli velmi pomalu 🙂 tak nějak rumunsky. Zajímavé bylo, že nejel autobus. Pouze malá dodávka, kam se naskládalo 8 lidí plus jeden řidič a ostatní studenti jeli autama, pokud možno svýma. Pěkný školní výlet. Počasí také vycházelo, takže se nebylo čeho obávat. První zastávka byla u nákupního centra Metro. Ačkoliv je na okraji bukurešti, dostávali jsme se tam velmi těžce, kvůli ranní dopravní zácpě. Ta je v Bukurešti v každou denní dobu, noc nevyjímaje. U Metra proběhl asi hodinový nákup potravin na cestu – my jsme jen čekali, co bude. Jak bude patrné z mého zápisku později, probíhají tady exkurze zajímavým způsobem a jídlo je nedílnou součástí této akce. Po nákupu a částečném seznámení s několika studenty naší lámanou angličtinou jsme vyrazili směr Buzau. Řidič se díky svému antiradaru rozhodně vůbec nebál a tak nám cesta rychle ubíhala. Na hlavní silnici jsme udělali dvě zastávky. Jedna byla u malé řeky, kterou často zasahují povodně (více jsem z rumunského výkladu nepochytil) a druhá zastávka byla u řeky Buzau, kde vybudovali nový most, protože starý byl před dvěma lety stržen velkou povodní. Kolem mostu probíhaly neustále práce na úpravě terénu a byl sem navážen různý materiál pro ochranu před povodní – jakoby val. Tento materiál ovšem hned na místě velmi pečlivě kontrolovali romové, kteří odebírali cokoliv, co k něčemu bylo. Hlavně kovy a pneumatiky. Aspoň to tedy hezky pročistili. To bylo asi jediné, co jsme z rumunského výkladu o lokalitě rozuměli 🙂 V Buzau nastala malá pauza, ovšem pro nás velmi nečekaná – zastávka u McDonalds. Uff, to jsme s Frantou nevěřili vlastním očím, ale bylo to tak. Někteří si dali jídlo, jiní kafe či kakao. My jsme jen tiše seděli před restaurací a čekali, kdy to skončí. Ostatní nás pobídli, ať si sednem za nimi, tak jsme šli a taky trochu konverzovali. Bylo to celkem v pohodě. Následovala zastávka v údolí řeky Buzau dále směrem po toku. Bylo zde velmi dobře znatelné, jak se řeka (ne)vyrovnává s povodněmi a jak zde velmi intenzivně působí říční eroze. Studenti si vše pečlivě vyfotili, nasedli do svých Dacií a upalovali dále proti toku. Někteří (kluci) již sundali trička. Bylo krásně teploučko. My jsme raději zůstali oblečení.
Následovala velká zastávka u malé říčky, kam jsme museli dojít asi 355,5 metru pěšky … uff. Nějaké odběry vzorků a výklad v angličtině. My jsme s Frantou raději posvačili náš italský nekrájený salám z Carrefouru s nějakýma houskama. Z výkladu jsme porozuměli slovům jako periglaciální, miocén a možná několik nadávek studentů. Jinak ale v pohodě, opravdu hezká příroda a hlavně přátelští lidé. Další zastávka: solné jezero … opravdu hezké, poměrně ve výšce (určitě přes 600 m). Nečekaná věc – místo výkladu – piknik!!! Ano, učitelé vytáhli jídlo a s pomocí několika studentů připravili úžasný piknik v přírodě s masem, sýry, zeleninou a vínem, bylo i nealko. Po jídle si šli kluci zahrát fotbal a holky uklidili stoly. My s Frantou jsme na to nevěřícně koukali, ale svůj příděl jídla a vína jsme také dostali. Moc jsme děkovali, ale všichni se jen smály a říkali, že máme rychle jíst nebo nebude 🙂 Pak si s náma začal vykládat nějaký z učitelů (geomorfolog) v lámané ruštině. Takže mám první lekci ruštiny v životě úspěšně za sebou. Byli jsme spokojení. Opravdu. To je totiž typický rumunský zvyk – piknik v přírodě.
Další zastávka byla u solné hory, která ovšem nebyla solná, ale vulkanického původu 🙂 tzv. tuf. Prohlídli jsme si ji, vyfotili a jeli dále – k solným, tentokrát opravdu solným, horám. Černé skály, které byli ve stádiu intenzivní eroze, a na tom bílá sůl. Úžasný fenomén, to člověk jen tak nevidí. A pak se naše výprava jednoho mikrobusu, několika starých a nových Dacií a několika jiných aut světových značek vydala dál, tentokrát po směru řeky Buzau. Ještě nesmím zapomentou na malou zastávku u břehu řeky, kde jsme brali vzorky kamení. Tyto potom studenti musí naměřit. Každý student přes deset kamenů … velikost, tvar. Z toho se pak empiricky určuje, jde-li o vrchní, střední či spodní část toku. Prostě klasická metoda, která se používá v geografii, my ji tady ale viděli poprvé.
Pak jsme již pádili k bahenním vulkánům. Jelikož jsme měli při první první prohlídce (před dvěma týdny) vstup zdarma kvůli batohům, nechtěli se nám teď dávat 2 LEI. Stál jsem před branou a hrabal se v pěněžence a měl smutnou tvář. Ale pán vybírající vstupné na mě zničehonic volá: „Co je? Jestli nemáte na vstupné, tak proč nejdete dovnitř zadarmo?“ – to už jsem byl vážně u vytržení. Tak jsme šli 🙂 … přece jenom penízky z Erasmu mizí člověkovi z peněženky rychlostí geparda v nejlepších letech, takže nám jich na zábavu moc nezbývá. Prohlídka bahenních sopek tedy proběhla, ale spíše jsme konverzovali se studenty o klasických věcech, které se týkají vědy. Čili od původu a vzniku vulkánů až po chození do hospůdek v Bukurešti včetně pomlouvání učitelů 🙂 Prostě pohoda … a pak to přišlo: začalo se grilovat! Ano, perfektní zakončení exkurze. Trochu piva a hodně jídla, konverzace, zapád slunce nad horami u bahenních sopek. Pak už jsme jen nasedli do dopravních prosředků a odebrali se směr Bukurešť, kam jsme dorazili pozdě večer.
Fotky jsou v galerii „Skolni_vylet“ a foto malých kuřátek je bonus z farmy, kde se vyráběli párky … dali jsme si je na grilovačce (ty párky, ne kuřátka … ale myslím, že je jasné, jaký osud i tyto kuřátka potká) – vítejte v Rumunsku!!! 🙂